New version available here: vedabase.io

KAPITOLA ŠESTNÁCTÁ: Božská a démonská povaha

Bg 16.1-3 Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Nepřítomnost strachu, očišťování se, rozvíjení duchovního poznání, dávání milodarů, sebeovládání, konání oběti, studium Ved, askeze, přímost, nenásilí, věrnost pravdě, nepodléhání hněvu, odříkání, klid, nechuť k vyhledávání chyb, soucit se všemi živými bytostmi, oproštěnost od chamtivosti, mírnost, zdrženlivost, stálé odhodlání, síla, schopnost odpouštět, neochvějnost, čistota a oproštěnost od zášti a od prahnutí po úctě — tyto transcendentální rysy patří k lidem s božskou povahou, synu Bharaty.
Bg 16.4 Ó synu Pṛthy! Pýcha, povýšenost, ješitnost, hněv, hrubost a nevědomost jsou rysy osob s démonskou povahou.
Bg 16.5 Transcendentální vlastnosti vedou k osvobození, zatímco démonské vedou ke spoutanosti. Neznepokojuj se, synu Pāṇḍua, ty jsi se narodil s božskými vlastnostmi.
Bg 16.6 Ó synu Pṛthy, v tomto světě jsou dva druhy stvořených bytostí. Jeden se nazývá božský a druhý démonský. Božské vlastnosti jsem ti již podrobně popsal. Nyní ode Mě slyš o démonských.
Bg 16.7 Démoni nevědí, co se má a co nemá dělat. Nenajdeme u nich čistotu, náležité chování ani pravdu.
Bg 16.8 Říkají, že tento svět je neskutečný, nemá žádný základ a nevládne mu žádný Bůh. Vznikl prý z pohlavní touhy a nemá jinou příčinu než tento chtíč.
Bg 16.9 Na základě těchto závěrů se démoni, kteří ztratili sami sebe a postrádají veškerou inteligenci, zabývají neprospěšnými, strašnými činnostmi, určenými ke zničení světa.
Bg 16.10 Odevzdávají se neukojitelnému chtíči a jsou pohrouženi v samolibosti tvořené pýchou a falešnou slávou. Takto ovlivnění iluzí jsou stále oddáni nečisté práci a přitahují je pomíjivé věci.
Bg 16.11-12 Věří, že uspokojovat smysly je prvořadou nutností lidské civilizace, a proto je až do konce života sužuje nezměrná úzkost. Spoutáni sítí statisíců tužeb a propadající chtíči a hněvu si nezákonnými prostředky opatřují peníze na smyslový požitek.
Bg 16.13-15 Démon uvažuje: “Toto bohatství mám dnes a podle mých plánů získám ještě víc. Tolik mi patří nyní a v budoucnu toho bude stále přibývat. On je můj nepřítel a já jsem ho zabil — a své další nepřátele také zabiji. Jsem pán všeho, jsem poživatel, jsem dokonalý, mocný a šťastný. Jsem nejbohatší a mám příbuzné vznešeného původu. Nikdo není tak mocný a šťastný jako já. Budu konat oběti, dávat milodary a díky tomu se budu radovat.” Tak jsou tyto osoby ošálené nevědomostí.
Bg 16.16 Když jsou takto zmateni různými starostmi a spoutáni sítí iluzí, příliš ulpí na smyslovém požitku a klesají do pekla.
Bg 16.17 Samolibí a vždy nestoudní, oklamaní bohatstvím a falešným uznáním, někdy pyšně konají takzvané oběti, aniž by následovali jakákoliv pravidla.
Bg 16.18 Démoni, zmatení falešným egem, silou, pýchou, chtíčem a hněvem, projevují zášť vůči Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, dlícímu v jejich vlastních tělech a tělech ostatních, a hanobí skutečné náboženství.
Bg 16.19 Záštiplné a zlomyslné, nejníže stojící lidi, věčně vrhám do oceánu hmotné existence, do různých démonských druhů.
Bg 16.20 Ó synu Kuntī, znovu a znovu se tyto osoby rodí v démonských druzích a nikdy se ke Mně nemohou přiblížit. Postupně klesají do toho nejodpornějšího stavu bytí.
Bg 16.21 Do tohoto pekla vedou tři brány — chtíč, hněv a chamtivost. Každý zdravě uvažující člověk by se od nich měl odvrátit, neboť vedou k úpadku duše.
Bg 16.22 Člověk, který unikl těmto třem pekelným branám, provádí činy vedoucí k seberealizaci a tak postupně dosahuje nejvyššího cíle, synu Kuntī.
Bg 16.23 Ten, kdo se nestará o příkazy písem a jedná podle vlastního rozmaru, nedosáhne ani dokonalosti, ani štěstí, ani nejvyššího cíle.
Bg 16.24 Je tedy třeba pochopit, co je a co není povinnost, podle pravidel písem. Když je někdo zná, má jednat, aby mohl být postupně povznesen.