Bg. 10.12-13

V těchto dvou jasně znějících verších dává Nejvyšší Pán moderním filozofům možnost pochopit, že Nejvyšší se liší od individuální duše. Když Arjuna nyní vyslechl čtyři stěžejní verše Bhagavad-gīty, zbavil se všech pochybností a přijal Kṛṣṇu za Nejvyššího Pána, Osobnost Božství. Ihned důrazně prohlašuje: “Jsi paraṁ brahma, Nejvyšší Osobnost Božství.” Kṛṣṇa předtím uvedl, že je původcem všeho a všech. Každý polobůh a každá lidská bytost závisí na Něm. Lidé a polobozi si z nevědomosti myslí, že jsou absolutní a že na Nejvyšší Osobnosti Božství nezávisí. Tuto nevědomost dokonale odstraní oddaná služba; to již Pán vysvětlil v předchozích verších. Nyní Ho Arjuna Jeho milostí přijímá za Nejvyšší Pravdu, přesně jak to učí Vedy. Arjuna nenazval Kṛṣṇu Nejvyšší Osobností Božství a Absolutní Pravdou proto, aby Mu jakožto svému důvěrnému příteli lichotil. Vše, co v těchto dvou verších říká, stojí ve Vedách. Védská prohlášení znějí jasně — Nejvyššího Pána může poznat jedině ten, kdo Mu začne prokazovat oddanou službu. Každé slovo, které Arjuna v tomto verši vyslovil, je doloženo prohlášením Ved.

V Kena Upaniṣadě je řečeno, že Nejvyšší Brahman je místem spočinutí všeho, a Kṛṣṇa již vysvětlil, že všechno tkví v Něm. Muṇḍaka Upaniṣad dokládá, že Nejvyššího Pána, ve kterém vše spočívá, mohou vnímat jen ti, kdo na Něho neustále myslí. Toto neustálé myšlení na Kṛṣṇu se nazývá smaraṇam a je jednou z metod oddané služby. Jedině díky oddané službě Kṛṣṇovi může živá bytost pochopit své postavení a zbavit se hmotného těla.

Ve Vedách je Nejvyšší Pán uznávaný za nejčistšího z čistých. Ten, kdo porozumí, že Kṛṣṇa takový je, se může očistit od všech hříchů. Nikdo se nemůže zbavit nákazy hříchu, dokud se neodevzdá Nejvyššímu Pánu. To, že Arjuna uznává Kṛṣṇu za nejčistšího, odpovídá pokynům védských spisů. Rovněž to potvrzují velké osobnosti, z nichž je nejpřednější Nārada.

Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství a každý by měl o Něm stále meditovat a těšit se z transcendentálního vztahu s Ním. Je svrchovanou bytostí a nepodléhá ani potřebám těla, ani zrození a smrti. To dokládá nejen Arjuna, ale i všechna védská písma, Purāṇy a historické záznamy, a ve čtvrté kapitole Gīty Pán sám říká: “Přestože jsem nezrozený, zjevuji se na Zemi, abych nastolil náboženské zásady.” Je prapůvodem, nemá žádnou příčinu, protože je sám příčinou všech příčin, a vše pochází z Něho. Toto dokonalé poznání je možné obdržet Jeho milostí.

Arjuna se takto vyjádřil milostí Kṛṣṇy. Jestliže chceme porozumět Bhagavad-gītě, musíme sdělení těchto dvou veršů přijmout za své. Tento systém přijímání učednické posloupnosti se nazývá paramparā. Pokud někdo nepatří k učednické posloupnosti, nemůže Bhagavad-gītu pochopit. Toho nelze dosáhnout pomocí takzvaného akademického vzdělání. Ti, kdo ho mají a jsou na ně pyšní, bohužel bez ohledu na tolik důkazů daných ve védské literatuře tvrdošíjně lpí na svém přesvědčení, že Kṛṣṇa je obyčejná osoba.